Tuto rozhlednu na kopci strategického významu najdete kousek od Sirákova. Přesněji 3 km. Je na kótě 651 m. Má 214 schodů a z rozhledny se Vám otvírají rozhledy na Vizovické vrchy, Hostýnské vrchy, Javorníky, Vsetínské vrchy, Chřiby a Malou Fatru. Přístup na rozhlednu je celoročně volný, o víkendech a svátcích zpoplatněn.
Vartovňa je historický název, který říká, že zde v dobách neklidných hlídali, mimo jiné i Portáši, aby varovali panstvo ve Vizovickém zámku přes nepřátelskými vojsky, přicházejícími nejčastěji z východu, méně často ze severu. Inu, Česká republika je střed Evropy, ať chceme nebo ne, a již Bismark říkal, že kdo ovládá Čechy, ovládá Evropu. V historii "pořád" tady chodila nějaká vojska. Jak říkal jeden moudrý citát " Každý stát má na svém území armádu. Buď vlastní, nebo cizí." S tím, že vydržovat vlastní armádu je pro obyvatelstvo vždy levnější.
Portáši
Portáši ani dnes nejsou nijak oblíbení. Byli to spíše financové, sdírali poddané, sloužili vrchnosti. Jinou akční jednotkou byli Hajduci. Při jednom vpádu nepřátel na Moravu jich ve Vlárském průsmyku zahynulo 200 lidí. Valaši zde hájili od nepaměti východní hranici Moravy. Za to mohli nosit zbraň a neplatili daně. Platili totiž vlastní krví. Již někdy od 13 století se zde datují "pohraniční války". Klobucký kostel je ze 13 století. A byla zde 3 města, který hájila průsmyky. Zdejší hory jsou plné hradů. Valašské Klobouky, Slavičín a Brumov. A co Zlín, ptají se mne často i vysokoškoláci. Podotknul bych, že Zlín ještě v roce 1888 byla vesnice, když přišel Baťa žádat do Klobouk, aby zde mohl podnikat. Vyhnali ho tak šel do Zlína.
Vlárský průsmyk
Tato města hájila nejprve Vlárský průsmyk. Až později, nepřátelé objevili i jinou cestu na Moravu. Lysský průsmyk. Jen kolem Vlárského průsmyku je několik hradů. Brumovský hrad, zřejmě nikdy nebyl dobyt. Panstvo ale pro jistotu vždy většinou uteklo. Dále je zde Vršatec a hned kousek Lednický hrad. A na Trenčanský hrad zapomenout nelze. Asi nejvýznamnější z těchto hradů. Nikdy nebyl dobyt. Studnu kopal asi 15 let Omar, když se chtěl oženit se svou milou. Inu, naše víra, naše kultura je jiná, vždy o tom přemýšlím, když vidím úpěnlivé fotky bosých Afričanů, čekajících na vodu v řadě, prý i několik dnů. Proč nekoupou studnu, ptám se sám sebe. Kdyby naši předkové čekali a nepřičinili se, neměli bychom dnes ani studny, ani hrady, ani Euroamerickou civilizaci. Ani technický pokrok. Ale zpátky na hrady.
Varovný systém včasné výstrahy
Panstvo tedy v dobách neklidných bylo ukryto na hradech. A co obyvatelstvo, co Valaši? Měli varovný systém včasné výstrahy. I ve Šťudlově je hora Stráž. Jedno číslo popisné mělo povinnost, vždy v dobách neklidných, udržovat pohotovost na Stráži, s připravenými kupami paliv. pokud v dálce viděli dám z vypalovaných chalup a moc lidí na koních , zapálili oheň, A kouřovým signálem , nebo ohněm, dávali znamení dále, do země Moravské. Signál šel velmi rychle. Stráž v Želechovicích nad Dřevnicí přebírala signál od Vartovni, Vartovna možná ze Šťudlova a jiných kopců. Lidé brali hned nejnutnější majetek, vozy, koně, krávy, ovce a utíkali do hor, aby spasili často jen holý život. Ale nebyly to jen útěky.
Ve Vlárském průsmyku bylo vždy připraveno několik hranic – záseků. Než je nepřátelé překonali, ztratili dost času, někdy i dost bojovníků. Ale i v Lysském průsmyku byly tvrdé boje. Jednou se zde podařilo Valachům zabít velké množství nepřátel, a zvítězili. Jeden poddaný, když svážel mrtvoly vozem, našel velkou částku peněz. Polovinu dal hraběnce v Návojné a ta ho za odměnu povýšila do zemanského stavu. Tak vnikli Zemané v Horní Lidčí a jsou tam dodnes. zámožný rod.
Rákocziho vojsko
Boje zde byly nelítostné. Vrchnost dokonce povolila preventivní údery na Uherskou stranu. Výpady za hranici. Jednou se Klobučtí dozvěděli, že Rákocziho vojsko chce opět vpadnout na Moravu. A radili se. Tehdy asi město vedl bájný Rychtář Šoman. "Kde jsou položeni? Kde mají tábor?" "U Mestečka. Kolik jich je? 2500." Když dáme z každé chalupy 2 chlapy, taky nás bude 2500. A je lepší, napadnout je u nich doma než válčit u nás doma. Jak řekli, tak udělali. Provedli neočekávaný výpad a Rákocziho vojsko překvapili a zahnali.
Valašské Klobouky
Valašské klobouky dokonce měli své dělostřelectvo. A povedlo se jim zahnat na útěk Rákocziho povstalce útočící na Valašské Klobouky v místě zvaném Zbořisko. Tedy na Sychrově. Dveře rozsekané šavlí Rákocziho vojáka ze Zbořiska byly dlouho v muzeu ve Valašských Kloboukách. Muzeum bylo hned vedle Šatlavy. Obecního vězení. Je to hned pod kašnou u Sloupu hanby. Ke sloupu se přikovávali různí "hříšníci" za trest.
Kašna je taky památná. Byla to původně studánka kterou si brumovské panstvo vybralo jako místo setkání po lovu. aby to snadno našli, dali tam valašku a klobúk ( valašský, vysoký) . Druhou pověstí, jak Valašské Klobouky ke svému jménu přišly, byla nedochvilnost. Dodnes se říká, klobuckého času. To znamená, o hodinu později. Když panstvo zasedalo, vždy muselo na Klobučany čekat. A Klobučané nosili vysoké Klobúky. Zdálky viditelné. Tak sĺoužící hlásili vrchnosti:" Klobúky už idú."
Zpátky do boje. Po posledním velkém vítězství Klobučanů a potupném útěku vojáků se Rákoczi naštval. Vzal ještě větší armádu, s tím, že město potrestá. Vypálí, že. Ono, Klobúky vyhořeli v historii asi 8 nebo 9x. Klobúky měly i dřevěné hradby, ty se ale v prvních bojích neosvědčily, nepřítel je zapálil, tak je Klobučané již neobnovovali. Vsetín taky neměl hradby, protože je nepotřeboval. Rákocziho vojáci na Vsetín neútočili, byli to evangelíci.
No a Rákoczi pochodoval na Valašské Klobouky. Hned proběhla široká porada. Rychtář Šoman řekl " Co uděláme , Pokud se rozhodneme, pro boj , padneme v boji. Je jich moc, 5 000." Klobučtí se rozhodli odejít do hor. Rákoczi nikoho ve městě nenašel. Asi 8 let bylo město neobydlené. I v domech v pecích bydlely lišky. Ale osud si našel Rákocziho. Rákoczi měl hlavní hrad Lednici. Púchov byla jen malá dědinka, patřící pod město Lednici. Při jedné z bitev u Trenčína s císařskými, Rákoczispadnul z koně. A tak, jako v bitvách jeden hrdina strhne armádu k vítěznému vzepětí, stejně tak jedinec může strhnout armádu k bezhlavému útěku. A právě to se stalo. Rákoczio vojáci se dali na útěk, mysleli, že Rákoczy je mrtvý. Pozdě se škrábal na koně. Armáda utíkala. Císařští pak oblehli Lednický hrad, rozstříleli jej děli, dobyli a pro jistotu vyhodili do povětří. Aby se v budoucnu nestal ohniskem nějaké rebélie. Císařství neumělo odpouštět. Rákoczy umřel, byl pochován v Turecku a až po 200 letech dovolili přemístit jej domů. Škoda Lednického hradu. Jeho plány se našly ve Vídni, možná v jeho počátcích stáli Templáři. Templáři byli rozehnání, protože půjčili velké množství peněz jednomu Evropskému panovníkovi. Je to taková " levnější metoda řešení dluhu".
Krvavá historie Valaškého kraje
Jak vidíte historie Valaškého kraje je bohatá, barvitá, ale plná krve. Valaši se nebáli nasadit život za své blízké. V Želechovicích nad Dřevnicí dokonce beze zbraní rozehnali Armádu Marie Terezie. Valaši drželi při sobě, předloni bylo výročí 250 let od Valašské vzpoury " Nerozdílné hory Vizovské". Podobně jako Chodům, panstvo pošlapalo svobodná práva Valachů. Ale každá vzpoura dopadne stejně. Panstvo vždy pošle ještě větší armádu, tu již povstalci nepřemohli a bylo velké trestání, zavírání a souzení. výsledkem vyšetřování bylo zjištěno, že vzpoura vznikla spontánně. Neměla vůdců. Lidé se srocovali v hospodách, asi proto tolik hospod současná vrchnost zavřela. Asi by to Valašské povstání "Nerozdílné hory Vizovské" mohlo být návodné.
V roce 2013 bylo 350. výročí obrany Hrozenkovského průsmyku. 200 Valachů padlo 6. října 1663 při obraně, zradou a po opuštěné veliteli, když se Turek rozhodl plenit Moravu. Byl to příklad lidové statečnosti bez naděje na vítězství.
Následky turecko tatarských nájezdů byly pro Východní Moravu nedozírné. Kraj byl vyloupen, množství koní a hovězího dobytka odehnán do Turecka. Zajatých – odvlečených bylo na 100 000 lidí, lidé nad 40 let byli zabiti, mladé dívky a chlapci odvlečení do Otroctví do Turecka. Osmanská říše byla poražena o rok později křesťanskou armádou v bitvě Mogersdorfu. Definitivně byla vyhnána z Uherska až v roce 1699.
Rozhledna dnes
Z rozhledny dnes uvidíte velké množství lesů. Dříve zde bylo naopak velké množství políček. Zalesňování prováděla až Marie Terezie, protože měla takový nedostatek dřeva, že musela zakázat pohřbívat v truhlách. A les roste 80 až 110 let, dle nadmořské výšky, nemyslíte, že po odeznění kůrovcové kalamity, za 5 let bude opět nedostatek dřeva? Výhledy z rozhledny jsou krásné za každého počasí. Běžte tam.
Autor: Ing. Pavel Sýkora
Zdroj: www.masterenergy.cz
