Kukurbitaciny je skupina biochemických sloučenin, které produkují rostliny z čeledi tykvovitých. Odtud také pochází název kukurbitacin, protože vědecký název tykvovitých rostlin je Cucurbitaceae.
K tykvovitým patří více než 800 rostlin, včetně druhů pěstovaných pro své jedlé plody. Jedná se například o okurky, cukety, melouny, tykve, či dýně. Kukurbitaciny patří mezi triterpenové hořčiny. Jednotlivé typy kukurbitacinů jsou od sebe odlišovány písmeny abecedy (kukurbitacin A, kukurbitacin B atd.). Stejně jako ostatní hořčiny v malých dávkách mohou fungovat jako léčivé látky, které se používají nejčastěji v podobě tinktury na podporu trávení.
Kukurbitaciny slouží díky své hořké chuti jako ochrana rostlin před býložravci. Je tak velmi dobře možné, že už jste někdy kukurbitacin snědli i vy, ale bylo ho velmi málo, takže jste to ani nepoznali. Dříve nás například babičky učily u salátových okurek ochutnávat jejich konce, zda nejsou hořké. Důvodem je, že kukurbitacin se v rostlině koncentruje většinou kolem stopky. Po oloupání okurky si málokdo pamatuje, na které straně stopka byla, takže se ochutnávaly konce oba. Tento zvyk vymizel s nástupem okurek hadovek, které hořké až na naprosté výjimky nejsou. Obecně patří, že vyšší objem kukurbitacinů je u divoce rostoucích nešlechtěných odrůd, rostliny šlechtěné pro konzumaci lidmi jich obsahují méně.
Ale je dobré ochutnat třeba cukety, protože někdy se může vlivem kombinace nepříznivých podmínek povést vypěstovat rostlinu, ve které je kukurbitacinu koncentrováno příliš velké množství, přesahující bezpečný limit. To může u lidí nejen způsobit nepříjemné zdravotní komplikace (nevolnost, průjmy, křeče v břiše), ale u citlivých nebo oslabených jedinců může dokonce skončit smrtí. V anglosaském prostředí je toto onemocnění někdy označováno jako toxic squash syndrome (syndrom jedovaté dýně), ale přes senzacechtivé články některých médií se jedná o nemoc vyskytující se velmi ojediněle.
Kukurbitaciny jsou také předmětem vědeckého výzkumu, zejména s ohledem na jejich potenciální cytotoxické účinky, což by mohlo pomoci například při léčbě rakoviny, nebo některých autoimunitních onemocnění.
